Starorežná

26. února 2016 v 23:27 |  Starorežná, Palírna u zeleného stromu
Tak nejdříve něco z historie - články jsou převzaté (tímto děkuji autorům) . Vybral jsem několik článků - v každém je něco zajímavého.

Historie STAROREŽNÁ PROSTĚJOV

Historie - muzemHistorie výroby lihovin, na kterou činnost společnosti navazuje, sahá až do 16. století. Roku 1518 udělil pánVilémem z Pernštejna právo vyráběti slad, vařiti pivo a páliti "kořalku" domu U Zeleného stromu nacházejícímu se na náměstí města Prostějova. První doložený majitel domu U Zeleného stromu, který získal v roce 1518 společně s jinými jedenatřiceti měšťany várečné a šenkovní právo, se jmenovalJež. Udělené výsadní právo vyžadovalo značných investic, které realizoval v největší míře další z řady majitelů, bohatý měšťan Jan Chytrovský.
Dalším zlomem v historii byl konec 16. století, kdy se začala pálenka destilovat i ze rži a z pšenice. Její výroba byla nákladnější a pálenka se stala kvalitnějším a stále více požadovaným nápojem. Tehdy byl majitelem domu U zeleného stromu Pavel Zoubek, jehož výsadní dům byl oblíbeným a vyhledávaným hostincem.
Obliba pálenky ze rži a pšenice vedla k neúměrnému podražení obilnin. Moravský sněm byl proto nucen zakročit a zakázal výrobu "ďábelského nápoje" pod pokutou dvě stě kop grošů.
Následkem násilné katolizace Karlem z Lichtenštejna došlo k perzekuci a vyhnanství některých pivovarníků a šenkýřů. Tak se stalo, že i v domě U zeleného stromu nebyla v letech 1624 až 1626 výroba v provozu. Za takového hospodářského útisku a stavebního úpadku mnozí výsadníci opouštěli rodné město a odcházeli za novým životem do ciziny, zvláště na Slovensko. Manželé Žářští (tehdejší majitelé) však důmU zelného stromu neopustili a raději přestoupili ke katolictví.
V období třicetileté války došlo k největší pohromě domu U zeleného stromu, zprvu císařská armáda a roku 1643 Švédové obrátili město téměř v sutiny. Předměstí byla úplně pustá a epidemickými nemocemi i chvatným útěkem vylidněna. Za tak žalostných časů nebylo ani v domě U zeleného stromu pomyšlení na pálení kořalky. I když náležel do malého počtu budov, které byly ve městě ušetřeny zkáze.
Po útrapách třicetileté války opět oživla předválečná výroba kořalky. V doměU zeleného stromu tomu tak ale nebylo. Nový majitel František Březovský špatně spravoval svůj majetek a díky svému marnotratnictví a karbanické vášni se tonul v dluzích, až nakonec byl nucen před svými věřiteli z města utéct. Dům tak byl opuštěný a zpustošený. Vyplacením dluhů získal dům nového majitele, Krištofa Řezníčka. Ten oživil pravovárečný ruch a opět se začalo vařit pivo a ze šrotu pálit kořalka. Roku 1697 vypukl v Prostějově nejzhoubnější požár v historii města a polovina domů byla zničena. Dům U zeleného stromu se zachránil pouze díky obětavosti občanů Prostějova, kteří tento dům hasili. Tehdy se mu již říkalo "U zeleného stromu", podle nového domovního znaku, jímž dům majitel Krištof Řezníček opatřil.
Dalším důležitým majitelem se stal Michal Storch, který začal hlavní výrobu soustřeďovat na pálení prostějovské kořalky, jež se už tehdy (r. 1735) pro svou jakost těšila značné oblibě a pozornosti.
Historie - sklad StarořeznéV prvních desítiletích 19. století Prostějov dosáhl prvenství v pálenictví na Moravě, zvláště v režné. Od roku 1816 se i v Prostějově rozšířila výroba kořalky z bramborového lihu. Byla poměrně levná a přitom opojnější než nepřiměřeně zdaněné pivo. Po smrti Michala Storcha a jeho dědice koupil dům Jan Jiří Neumann. Z majetku se ovšem dlouho netěšil a zřejmě po jeho smrti r. 1785 nařídil magistrát licitační dražbu. Nejvyšší nabídku podal Jan Freiwald, který dům roku 1788 získal. Následkem dluhů a nedbalosti majitelů vyhlásil magistrát na návrh věřitelů exekuční dražbu, ve které získal dům Jakub Vojáček. Tento nový majitel se hluboko a nezapomenutelně zapsal do tradice domu U zeleného stromu. Jakub Vojáček se totiž postaral svou průbojností, postřehem a podnikatelským duchem o prvenství domu U zeleného stromu mezi všemi prostějovskými výsadními domy. Mezi čtyřiceti pálenickými domy se právě ten U zeleného stromu stal prvním továrním podnikem v Prostějově vůbec. Po smrti zakladatele tovární tradice řídila podnik vdova Vincencie Vojáčková, později jej přepsala synu Oskarovi. Za vlastenecky založeného Oskara Vojáčka dosáhla produkce v domě U zeleného stromu svého vrcholu.
Když v lednu roku 1878 Oskar Vojáček skonal, dům U Zeleného stromu připadl jeho sourozencům. Začátkem roku 1879 utvořili dědicové palírny domu U zeleného stromuveřejnou společnost, zapsanou v obchodním rejstříku u Krajského soudu v Olomouci pod firmou J. Wojaczek´s Erben (od roku 1914 též v českém znění: J. Wojáčka dědicové).
V době rakousko-uherské monarchie, kdy byl Prostějov považován za město proskribované a politicky nespolehlivé, bylo dědicům Vojáčkovým znemožněno získat zakázky pro armádu. Pokles poptávky tak znamenal zeštíhlení výroby pouze na tři destilační kotle. Po válce za neurovnaných hospodářských poměrů nastupovala továrna U zeleného stromu v Prostějově opět pozvolnou cestu ke vzrůstající výrobě.
Historie - Družstevní podnikV roce 1920, přesněji 16. listopadu, byl zřízen na dobu pěti let "Družstevní podnik hostinských, zapsané společenstvo s ručením obmezeným", který se vytvořil díky iniciativě agilních členů Společenstva hostinských a výčepních v Prostějově. V domě U zeleného stromu tak skončila čtyři sta let trvající éra soukromého podnikání a místo něho nastoupilo na družstevním podkladě vybudované kolektivní provozování, které hned při svém vzniku úspěšně pokračovalo v předchozí palírenské produkci. Od roku 1926 dochází k rekonstrukcím a investicím do poměrně dosti zastaralého výrobního zařízení.
V období 2. světové války byl z důvodu vysoké spotřeby pro válečné účely zaveden systém přídělu lihu. Podniku U zeleného stromu v Prostějově tak snížili příděl lihu o dvě třetiny původní spotřeby. Podnik se snažil nahrazovat příděl lihu zvýšenou výrobou sodovek. Došlo k rozšíření výroby nealkoholických nápojů. Po udání všemocnému gestapu, že podnik má utajené zásoby lihovin, byl dům U zeleného stromu byl náhle obsazen a provedena důkladná kontrola, která sice zásluhou všech zaměstnanců skončila bezvýsledně, ale správní radě byli přesto přiděleni dva němečtí důvěrníci a dva čeští zaměstnanci podniku byli nasazeni do válečného průmyslu.
V okupačních letech se v závodě U zeleného stromu prováděly jen nejnutnější technické opravy a doplňovalo se strojní zařízení. Větší provoz býval jen začátkem každého měsíce, kdy se členům družstva přidělovaly lihoviny, víno a jiné zboží. Pouze výroba sodovek se rok od roku zvyšovala, i když bylo mnohdy přidělováno snížené množství cukru.
O dalším osudu Družstevního podniku hostinských bylo rozhodnuto 25. února 1948. Únorové vítězství pracujícího lidu vedlo k socialistickému zřízení v Československu. To znamenalo, že 3. července 1948 byl znárodněn i Družstevní podnik hostinskýchv Prostějově. Koncem roku 1948 došlo ke znárodnění závodu U zeleného stromupřičleněním, a to z příkazu ministerstva výživy a potravinářského průmyslu, k národnímu podniku Hanácké lihovary a drožďárny v Olomouci. Tím na čas ztratil svou dosavadní výrobní a obchodní samostatnost. Stal se podřízeným olomouckého ředitelství, jež bývalý samostatný podnik přejmenovalo na závod "Starorežná" v Prostějově.
Následně koncem 50. let se celá výroba přestěhovala do bývalého pivovaru Binko, kde se dosud nachází. V roce 1992 byl provoz privatizován, a to přímým prodejem komanditní společnosti "Starorežná Prostějov", která dále pokračovala ve staleté tradici výroby lihovin.




Dům U Zeleného stromu patří mezi nejstarší prostějovské stavby. Vznikl pravděpodobně již koncem 14. století a ukrývá v sobě základy dvou středověkých domů. Do historie se ale zapsal především jako vyhlášená palírna alkoholu.
Poprvé je zmiňován roku 1518, kdy jeho majitel, Hajný Jež ze Seloutek, získal od Viléma z Pernštejna privilegium na vaření piva. Dům se stal pravovárečným, což znamenalo, že se v něm vyráběl slad, vařilo pivo a od konce 16. století také pálila kořalka a provozovala hostinská činnost. Objekt často měnil majitele, až ho koncem 17. století získal Kryštof Řezníček. Snad právě on dal na fasádu umístit znamení zeleného stromu a po požáru roku 1697 objekt radikálně přestavěl.
Nejvýznamnějším vlastníkem se ale stal teprve Řezníčkův nástupce Jakub Wojaczek, který roku 1844 začal v budově s tovární výrobou lihovin. Hned od počátku slavil úspěch a brzy se stal jedním z nejbohatších prostějovských měšťanů.
Muzikální palírník
Jakub Wojaczek se narodil roku 1789 v Kostelci na Hané (pět kilometrů severozápadně od Prostějova) v rodině chalupníka Františka Wojaczka. Po odchodu z domova sloužil u vojenské hudby v Brně, kde se také oženil s Johankou Vinarskou.
Po roce 1820 se i s rodinou přestěhoval do Prostějova, kde našel zaměstnání v jednom z výsadních právovárečných domů a vedle toho si přivydělával chrámovou hudbou v kostele. Roku 1826 byl již prostějovským měšťanem a brzy se stal nájemcem právovárečného domu na Hlavním náměstí č. 19, kde začal provozovat výrobu režné novou technikou ve zdokonalených destilačních aparaturách. Podobnou procedurou pak vyráběl i slazené likéry.
Odbornými znalostmi, pracovitostí a dobrými obchody brzy zbohatl tak, že roku 1843 zakoupil dům U Zeleného stromu na dnešním Žižkově náměstí č. 20. Roku 1844 se po úmrtí manželky podruhé oženil s mladou vdovou Vincencií Haschkovou, čímž získal značné jmění. Ještě tentýž rok proto požádal o jednoduché tovární oprávnění k velkovýrobě režných kořalek, rosolek a likérů. Právovárečné měšťanstvo jeho žádost doporučilo a úřady ji potvrdily. Mezi čtyřiceti palírnickými domy v Prostějově se tak dům U Zeleného stromu stal vůbec prvním továrním podnikem.
Třetí na Moravě
JAKUB WOJACZEK
(1789-1858)
Narodil se 7. července 1789 v Kostelci na Hané v rodině chalupníka. Sloužil u vojenské hudby v Brně a roku 1820 se i s rodinou přestěhova do Prostějova. Stal se nájemcem právovárečného domu na Hlavním náměstí, kde začal vyrábět režnou novým způsobem. Roku 1843 zakoupil dům U Zeleného stromu a v následujícím roce v něm zahájil tovární výrobu lihovin. Podnik v dalších letech rozšířil také o sousední dům U Tří mouřenínů a produkce směřovala i do zahraničí. Roku 1852 se podílel s Aloisem Haškem a Josefem Klegou i na založení prostějovského cukrovaru. Zemřel 1. prosince 1858 ve věku šedesáti devíti let.
Wojaczek brzy rozšířil provoz také o nové destilační kotle a modřínové chladicí kádě, přibral další zaměstnance a založil knihu tajných výrobních receptů. Časem přikoupil také sousední dům U Tří mouřenínů a umístil do něj další výrobnu a sklady. Kořalka, především režná, polská, hořká, žaludeční, anýzovka, kmínka a třešňová, se již tehdy vyvážela i do Vídně, Uher a Terstu. Produkce neustále stoupala a brzy dosáhla téměř neuvěřitelných 1,35 milionu litrů lihovin ročně.
Roku 1858 Josef Wojaczek zemřel a firmu, která byla již zaprotokolována také u krajského soudu v Olomouci, převzala vdova Vincencie. Nejstarší Wojaczkův syn Karel, kterému bylo tehdy deset let, se v otcových stopách nevydal a vyučil se lékárníkem. Podnik tedy od roku 1863 vedl s matkou mladší syn Oskar Antonín. Za jeho působení dosáhla produkce lihovin vrcholu a roku 1870 byla palírna dokonce třetí největší na celé Moravě.
Štěstí se ale od firmy brzy odvrátilo. Mladý podnikatel již roku 1878 v pouhých pětadvaceti letech zemřel a přišel i pokles výroby zaviněný zdražením lihu. Podnik se změnil na obchodní společnost "J. Wojaczek's Erben" (J. Wojaczka dědicové), předchozích úspěchů ale již nedosahoval a roku 1920 ho rodina Wojaczků prodala městu Prostějov.
V rukou hostinských
Město objekt palírny pronajalo 16. listopadu 1920 Družstevnímu podniku hostinských. Jeho členové umístili na fasádu velkou tabuli s namalovaným zeleným stromem a siluetou Prostějova v pozadí. Symbolicky připomínala, že nové výrobní družstvo navazuje na starobylou tradici domu. Místnosti v přízemí, které dosud sloužily jako tovární výčepy, byly pronajaty obchodníkům s konfekcí. Na fasádu byly umístěny nápisy "Destilační továrna lihovin" a "Velkoobchod vínem". Ze sortimentu někdejší Wojaczkovy firmy zůstala zachována výroba tří druhů prostějovské režné, "polská" (později přejmenovaná na Starorežnou) a některé druhy likérů a rosolek.
Roku 1924 navrhl nový technický správce Viktor Garlík přestavbu dosavadních výrobních místností. Družstevní podnik hostinských celý dům odkoupil a modernizace proběhla v letech 1926 až 1927. Za druhé světové války sice výroba poklesla, hned roku 1945 se ale vrátila na předválečnou úroveň. Družstevní podnik hostinských provedl ještě několik stavebních úprav, roku 1948 byl ale znárodněn a přičleněn k národnímu podniku Hanácké lihovary a drožďárny v Olomouci jako závod Starorežná.
Na nové adrese
V červnu 1952 byla do Prostějova převedena exportní výroba likérů z Nymburka. Kapacity původní palírny přestávaly stačit, roku 1959 byl proto celý závod přestěhován do bývalého Binkova pivovaru v Dykově ulici.
Dům U Zeleného stromu se změnil na byty. Roku 1960 byl rozšířen o druhé patro a probourána byla i původně slepá okna. V přízemí vznikla opravna televizorů a roku 1970 k ní přibyla také provizorní dílna pro výrobky z plastických hmot. Oba podniky sídlily v budově až do roku 1992, kdy je nahradily jiné obchody.
Prostějovská likérka se později stala součástí Fruty Brno, znak zeleného stromu si ale udržela. Roku 1992 byl podnik prodán společnosti Starorežná Prostějov a pod názvem Palírna u Zeleného stromu - Starorežná Prostějov funguje dodnes. Soustředí se především na výrobu Hanácké vodky a tradiční Starorežné. Úspěchy má také s Absintem, jehož je největším producentem a vývozcem v Česku.




 Něco z
historie - PIVOVAR, LÍHOVAR, VINÁRNA...a spol.
Nejstarší zástavbu dnešního prostějovského centra klademe do poslední čtvrtiny 14. století. Tehdejší gotická parcelace se lišila od dnešního stavu. Předpokládáme úzká, do hloubi bloku protažená městiště a je pravděpodobné, že dům "U Zeleného stromu" tento stav dodnes konzervuje. Skládá se totiž ze stavebních jader dvou středověkých domů na úzkých dlouhých parcelách, jak je dosud zřetelné na zalomené hlavní fasádě a na zdivu přízemí.
Poprvé lze dům identifikovat k roku 1518, kdy majitel bývalý hajný Jež získal privilegium od Viléma z Pernštejna na vaření piva (dům se stal pravovárečným, tzn. že se v domě mohl vyrábět slad, vařit pivo, od konce 16. stol. pálit kořalka a také provozovat hostinská činnost). Zdá se, že se již tehdy dům rozkládal na celé dnešní parcele.
Druhý známý majitel domu měšťan Jan Chytrovský, který býval v letech 1554 - 1569 častým prostějovským purkmistrem, se kromě výroby piva zabýval také soukenictvím a dodával sukna až do Vratislavi, kam dojížděl na výroční trhy. Dům měnil majitele - soukeník Bartoloměj Pichlar Vídeňský, soukeník Ondřej Balšánek, Valentin Toman z Kostelce a Jan Sejkora; na přelomu 16. a 17. století byl v majetku pekaře Pavla Zoubka Moučky. Za násilné rekatolizace v období třicetileté války dům koupil německý přistěhovalec z Horního Slezska pekař Balcar Hofferius. Roku 1638 prodal dům koželuhu Eliáši Paucnerovi. V této válečné době dochází k úpadku jak stavebnímu tak hospodářskému.
Další majitel Eliáš Hitschke již pivo nevařil a hostinskou činnost neprovozoval. Až další majitel Kryštof Řezníček se významně zapsal do historie domu. Snad dal domu znamení U zeleného stromu, především mu však dal novou podobu. Zřejmě hned po požáru z roku 1697 dům radikálně přestavěl. Ze starého domu zůstaly jen gotické klenuté kamenné sklepy a kamenné obvodové zdivo přízemí. To mělo stále ještě staré gotické dispoziční členění, s výjimkou renesanční přístavby krátkého dvorního křídla za pravým domem. Nový Řezníčkův dům v patře, které bylo nyní postaveno zcela nově, setřel skutečnost, že dříve šlo o dva domy. Všechny místnosti v přízemí dostaly nové cihelné klenby.
Vedle Kryštofa Řezníčka se druhým nejvýznamnějším historicky známým majitelem domu stal Jakub Vojáček (J. Wojaczek). Dům U zeleného stromu přeměnil roku 1843 na továrnu na výrobu alkoholických nápojů, časem přikoupil i sousední dům (č.21), v němž byl tehdy prvotřídní hotel U tří mouřenínů. Znamenitý chod továrny způsobil, že se stal jedním z nejbohatších měšťanů. Kořalka (režná, polská, hořká, žaludeční, anýzovka, kmínka, třešňová atd.) se vyvážela do Vídně, Uher a Terstu. Velikost produkce lze určit z nákupů lihu, např. v roce 1872 to bylo 514.000 litrů, tzn. přibližně 1,350.000 litrů kořalky. Tovární výroba se jistě neobešla bez stavebních úprav, první písemná zpráva však pochází až z února 1876, kdy Oskar Wojáček požádal o povolení k opravě střechy ve dvorním traktu a změny jejího tvaru na pultovou (dříve sedlová). Ve dvoře chtěl směrem k sousedovi Franzi Kratochvílovi postavit protipožární zeď. Když v lednu roku 1878 Oskar Wojáček zemřel, vytvořili jeho dědicové veřejnou obchodní společnost "J. Wojaczek´s Erben" (od roku 1914 také "J. Wojáčka dědicové"). V roce 1879 palírnu ve dvoře opravovali a místo staré šindelové střechy osadili novou ohnivzdornou. Zachoval se plán stavitele Karla Grubera.
Z roku 1896 pochází plán na postavení nového krovu a zastřešení domu do náměstí (světlík má navrženu sedlovou stříšku). V roce 1920 prodali dosavadní majitelé lihovar U zeleného stromu městu Prostějovu.
Městská obec celý objekt pronajala 16. listopadu 1920 Družstevnímu podniku hostinských. Na hlavní fasádu umístili do středního slepého okna falešného druhého patra velkou dřevěnou čtvercovou tabuli s namalovaným košatým zeleným stromem se siluetou města Prostějova v pozadí. Symbolicky připomínala, že nové výrobní družstvo navazuje na starobylou tradici domu U zeleného stromu. Místnosti v přízemí, které dosud sloužily jako tovární výčepy, byly pronajaty obchodníkům s konfekčními oděvy. Na fasádu byly umístěny nápisy "Destilační továrna lihovin" a "Velkoobchod vínem". Z výrobního sortimentu někdejší Vojáčkovy firmy byla převzata výroba tří druhů prostějovské režné, "polská" (později přejmenovaná na Starorežnou) a některé druhy likérů a rosolek. V roce 1924 navrhl nový technický správce Viktor Garlík přestavbu dosavadních výrobních místností (dvorní křídlo) a navrhoval zakoupení nového strojového zařízení. Z důvodu modernizace se rozhodl Družstevní podnik hostinských v Prostějově celý dům U zeleného stromu odkoupit. Stavební práce přestavby lihovaru ve dvoře proběhly v letech 1926 a 1927 podle projektu architekta Vychodila z roku 1925. Ve dvorním křídle postavili za tovární místností provizorní byt. V rámci této stavební kampaně se provedlo nové schodiště do sklepa a osadila se nová okna v 1. patře.
Roku 1939 se upravovala uliční čára směrem do ulice Knihařské, v roce 1941 se snižovala domovní kanalizace a roku 1942 se upravovaly výklady pro Marii Novotnou. Po válce rozjel Družstevní podnik hostinských v Prostějově výrobu destilátů na úroveň předválečné produkce a navíc se rozjela výrobadezertních vín. Proto bylo nutné rozšířit a upravit místnosti v domě u Zeleného stromu. Roku 1947 přistavěli v prvním patře domu nový sál k provozní místnosti a zároveň se ruční výtah předělal na elektrický pohon. Dne 3. července 1948 byl Družstevní podnik hostinských v Prostějově znárodněn a koncem září přičleněn k národnímu podniku Hanácké lihovary a drožďárny v Olomouci jako závod Starorežná. V červnu roku 1952 byla do Prostějova převedena exportní výroba likérů z Nymburka. V roce 1954 byl vypracován projekt na adaptaci bývalého prostějovského pivovaru, který patřil závodu Starorežná, na moderní lihovar. Následně proběhla přestavba a roku 1959 se tam přestěhovaly nejprve sklady, pak výroba a nakonec i kanceláře z domu U zeleného stromu. V domě byly zřízenyčinžovní byty. Roku 1960 přistavěli druhé patro s byty. Tehdy se změnila hlavní fasáda, i když si ponechala základní rozvrh. Slepá okna dosud falešného, nyní skutečného druhého patra probourali. Roku 1968 se v přízemí adaptovala opravna televizorů. V roce 1970 se ve dvoře přistavěla provizornídílna pro výrobky z plastických hmot. V roce 1975 byl ve dvoře přistavěn třípodlažní trakt pro opravnu televizorů. Kolaudace proběhla roku 1978. V roce 1992 se opravna televizorů a rádií předělala na podnikovou prodejnu pekáren.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama